Josef Váchal (1884 - 1969) byl nesmírně zajímavá a mnohovrstevnatá osobnost, jejíž život a dílo skrývá řadu fascinujících detailů. Byl to malíř, grafik, ilustrátor, sochař, řezbář i také spisovatel a básník. Jeho tvorba byla ovlivněna expresionismem a prvky symbolismu, naturalismu či secese i jeho osobitným umělecky nevyhraněným stylem.
Josef Váchal
Předtím, než se naplno věnoval umělecké tvorbě, pracoval jako knihvazač. Toto řemeslo ho ovlivnilo nejen po technické stránce, ale také ho přivedlo do kontaktu s knihami a typografií, což se později projevilo v jeho ilustrátorské práci. Zatímco se totiž knihařem vyučil, jako malíř, grafik a výtvarník byl Váchal převážně samouk. Ačkoliv navštěvoval několik uměleckých škol, své dovednosti si z velké části osvojil vlastní pílí a studiem
Převážná část jeho díla vznikala v období první republiky a nezahálel ani po válce, ačkoli měl zprvu za komunistického režimu existenční problémy. Během svého života nebyl podstatněji veřejně doceněn, a teprve krátce před smrtí v 60. letech 20. století začal zájem o jeho dílo opět narůstat. Začaly být pořádány Váchalovy výstavy a pět dní před smrtí obdržel titul zasloužilý umělec.
RÁM NA DŘEVORYT s EX LIBRIS DR. JANa BARTOŠe
Nádherný čtyřbarevný dřevoryt Josefa Váchala s motivem Národní legendy sice vznikl jako Ex libris, nicméně díky jeho velkým rozměrům jej mnoho sběratelů vnímá spíše jako volnou grafiku. Je proto i velmi oblíbený a občas se objevuje v galeriích a aukčních síních a portálech k prodeji.
K zlatavým a zelenavým tónům obrazu se skvěle hodí jemný dřevěný italský rám v dokončení patinovaného zlata s černým bokem, protože ještě více podpoří jemné barevné detaily tisku. Rámování je doplněné o elegantní zelenou muzeální paspartu a kvalitní antireflexní sklo s vysokým UV filtrem, které chrání dílo před slunečním zářením.
Ex Libris William Seksbír
Josef Váchal, „Ex libris William Seksbír – Shakespeareee“, zinkografie, 1936
Přestože mám tak trochu pocit, že Ex libris možná ustupují ze slávy a středu zájmu – přeci jen se jich alespoň v Praze rámuje méně než dříve pro Ex Libris Josefa Váchala to neplatí a stále bývají často krásně zarámovány jako důležitý doplněk interiéru.
Ex libris William Seksbír je plné jazykových hrátek na příjmení Seksbír a tedy i témat ze Shakespearových her. My jsme pro obraz vybrali dvojici paspart – spodní černou, která obraz jen jemně orámuje a hlavní střední šedou a ty následně jsme doplnili o zajímavý stupňovitý rám v kombinaci černé patiny a starého stříbra s efektem času.
Při rámování tohoto ex libris jsme použili i neobvyklé sklo a tím je mikroleptané matné sklo – ano, to je to sklo, které nám činí tolik potíží v rozlišování, protože jej spousta lidí označuje jako antireflexní a přitom je opravdu jen matné. Je to vidět na jemně rozpitém odlesku a jemně nerovných konturách detailů. Sklo využíváme jen na výslovnou žádost našich zákazníků, například když má ladit s jinými dříve rámovanými obrazy apod.
Jarní Noc, z cyklu Ruce
Josef Váchal, Jarní Noc, z cyklu Ruce, Barevný dřevoryt, 20 x 14.5 cm, 1943
Pevně doufám, že nezapomeneme, že u této stránky s referencemi prací Josefa Váchala chceme zachovat pořadí příspěvků. Barevný dřevoryt Jarní Noc totiž krásně kombinuje obě předchozí Ex libris a ukazuje kolik různých možností rámování má.
Díky použitým barvám jsme i zde zvolili podobnou barevnou kombinaci jako při rámování Ex Libris Dr. Jana Bartoše, ale tvar rámu odpovídá černobílému Ex libris William Seksbír. Nicméně rámování je natolik mnohovrstvé, že by si této podobnosti dost možná někdo na první pohled ani nevšiml. Jakmile ale obrazy budou viset ve své blízkosti, budou podvědomě propojené a budou vedle sebe velice dobře vynikat.
Tento grafický list ale na rozdíl od obou předchozích není Ex Libris, ale ilustrací k veršům Otokara Březiny. Tyto Váchalovy ilustrace byly vydány nakladatelstvím ELK, s. s. v Praze v roce 1943 v nákladu 1001 výtisků v edici Ráj knihomolů. 13 volných listů bylo vloženo do obálky, každý číslován a signován ve štočku, poslední list pak byl signován i tužkou autorem. Je zajímavé, že autor v této edici signoval list číslo 13 („Čas“), zatímco „Jarní noc“ je list číslo 12, zřejmě jej tedy pro někoho podepsal někdy později.
