OBRAZOVÉ SKLO

Díky stálému vystavení obrazu přímému i nepřímému rozptýlenému viditelnému světlu i UV záření, je sklo tou nejčastěji „řešenou“ položkou v rámování. Volba obrazového skla dokáže velmi výrazně změnit celkový výsledek i dobu, po kterou zarámovaný obraz zůstane krásný a v dobré kondici.

Rozhodnout se je třeba mezi obyčejným floatovým sklem, akrylátovým sklem (plexisklo), matným skelm, antireflexním sklem či muzeálním sklem.

Muzeální sklo

Špičková ochrana - skvělá optika

Muzeální sklo v sobě kombinuje obě výhody UV skla a antireflexního skla. Je proto ideální tehdy, když má být rámovaný obraz dlouhodobě chráněn a má i skvěle vypadat, mít jasné a věrné barvy a být bez rušivých odlesků.

UV sklo

Špičková ochrana - mizerná optika

UV sklo je díky své ochraně na úrovni 99% vhodné všude tam, kde je třeba obraz maximálně chránit proti světlu a UV záření, ale zároveň je nutné co nejvíce snížit cenu, protože je levné a vypadá jako obyčejné sklo.

Antireflexní sklo

Průměrná ochrana - skvělá optika

Antireflexní sklo je ideální, použít v případech, kdy chcete vidět jasné, reálné a živé barvy, nenechat se rušit odlesky, ale zároveň nerámujete cenné či náchylné dílo a nepotřebujete jej chránit proti UV záření.

Matné sklo  

Mizerná ochrana - průměrná optika

Matné sklo se hodí zejména pro nenáročné rámování, kliprámy a výměnné rámy a všude tam, kde je třeba minimalizovat cenu a ostré odlesky světla by vadily víc než jejich jemné rozmlžení na matném povrchu skla.

Akrylátové sklo 

Výborná ochrana - průměrná optika

Akrylátové sklo, tzv. plexisklo (polymethylmetakrylát - PMMA) se hodí pro levné rámování – kombinuje nízkou cenu, dobrou UV ochranu s lesklým či matným povrchem a tendencí k poškrábání.

Obyčejné sklo 

Mizerná ochrana - mizerná optika

Nejzákladnější ze skel, které je možné použít k rámování obrazů v sobě kombinuje téměř všechny nevýhody – neposkytuje téměř žádnou ochranu proti UV, barvy pod ním nejsou věrné a rušivě se leskne, je nicméně velmi levné.

Muzeální sklo

Muzeální sklo je vysoce kvalitní speciální sklo, které zarámovanému obrazu poskytuje nejvyšší možnou ochranu proti UV záření. Je vhodné především pro cenná díla, která je zapotřebí zachovat pro další generace a díla, která jsou mimořádně náchylná na vliv světla.

Co je muzeální sklo pro obrazy

Právě označení „muzeální sklo“ je jedním z nejčastěji mylně používaných. Mnozí rámaři pod označením muzeální sklo často popisují skla, která sice vypadají skvěle, ale nesplňují vysoké normy ochrany a poskytují nižší ochranu proti UV záření. Ve skutečnosti se proto v rámování mnohonásobně častěji použije chybné označení muzejní (muzeální) sklo než muzeální sklo samotné.

Mnohdy je za muzeální sklo nesprávně považováno vysoce čiré sklo zbavené nečistot a oxidů železa (tzv. Water White), které díky tomu na obrazech vypadá báječně, poskytuje věrné barvy, je téměř bez odlesků a v rámu vypadá, jako by tam snad ani nebylo ("neviditelné sklo"), zároveň má ochranu proti UV na úrovni nejčastěji 60, 70% či 92% s reflexním (interferenčním) filtrem.

Ve skutečnosti pro muzeální sklo není důležité, jak čiré je a jak věrně reprodukuje barvy. Aby sklo bylo možné považovat za pravé obrazové sklo muzeální kvality, musí splňovat předepsané normy ochrany proti UV záření. U některých typů muzejních skel se tedy může jednat i o zdánlivě obyčejné floatové sklo, na které je nanesen kvalitní a vysoce účinný absorpční UV filtr poskytující obrazu ochranu alespoň 97%.

Ačkoli definice skla muzeální kvality není přesná a zcela pevná a skla mohou mít různé vlastnosti, měly by vždy splňovat přísné normy stálosti, účinnosti a neaktivity k rámovaným materiálům. Aby obrazové sklo bylo možné označit za muzeální, musí splnit zejména Test fotografické aktivity (PAT) ISO 18916 a ISO 18902 a splňuje normu na minimálně 97% UV ochranu (ISO 18902). Navíc by muzeální sklo mělo splňovat v testech zrychleného stárnutí (Test Q Sun Xenon Arc) a garantovat cca 100 let nezměněnou funkci.

Muzeální sklo lze poznat velice jednoduše – obvykle je o maličko tlustší, než běžnější „neviditelná“ antireflexní skla a je velmi podstatně dražší. Díky speciální vrstvě na vnitřní straně skla má muzeální sklo celých 2,5 mm a je jednostranné. To znamená, že je nutné jej vždy na obraz umístit správnou stranou. 



Pravidlo 97%

Chcete si být jistí, že se opravdu jedná o pravé muzeální sklo a ne o antireflexní neviditelné sklo, galerijní sklo, sklo AR70, water white a podobné sklo? 

Zeptejte se vašeho rámaře, zda vybrané sklo obrazu poskytuje ochranu proti UV alespoň 97%.

Pokud je ochrana nižší, nejedná se o muzeální sklo.

UV Sklo

Sklo, které splňuje normy ochrany proti UV záření a ochrany díla a přitom není antireflexní a většinou ani čištěné - je to tedy v podstatně klasické „obyčejné“ floatové sklo, ale s vysokým stupněm ochrany se označuje jako „UV Sklo“, či obchodními názvy „Conservation glass“, či „Conservation clear“.  Díky nanášenému UV filtru je ale stejně jako muzeální sklo o něco tlustší, obvykle 2,5 mm.

UV sklo tedy není nijak "hezké", většinou ovlivňuje barevné podání (není barevně věrné), propustnost světla je jen cca 89% a leskne se jako běžné sklo s cca 8-10% odrazem světla. Muzeální sklo Conservation glass ale umí zadržet až 99% UV záření o vlnových délkách v rozsahu 300 - 380nm a to, v porovnání s plnohodnotným muzeálním sklem,  za poměrně nízkou cenu.

Muzeální sklo

Skutečné plnohodnotné muzeální sklo „Museum Glass“ v sobě kombinuje špičkovou ochranu díla UV filtrem s minimálně 97% a špičkové optické vlastnosti čištěného skla s vysokou propustností světla a minimálním odrazem. Patří sem především TruVue Museum Glass, Clarity AR99, Groglass Artglass AR99, či Nielsen Clearcolour UV99.

Muzeální antireflexní sklo má věrné podání barev, jeho propustnost světla je cca 97%, je téměř bez odlesků jako ostatní antireflexní skla (méně než 1% zbytkového odlesku), umí ale zadržet až 99% UV záření o vlnových délkách v rozsahu 300 - 380nm. Spojuje v sobě spoustu dobrých vlastností, což se odráží v poměrně vysoké ceně.

ANTIREFLEXNÍ SKLO

Kdo si myslí, že antireflexní sklo na obrazy je takovéto více či méně matné sklo, které snižuje odraz světla tím, že světlo rozptyluje, ten se naštěstí mýlí. Antireflexní sklo je totiž sklo, které odrazy v podstatě zcela eliminuje. Na povrch skla je nanesena tenká protiodrazová vrstva drahých kovů, která umožňuje vzájemnou eliminaci vlny světla interferencí, čímž jsou odlesky ve skle při čelním pohledu téměř zcela odstraněny.

co je Antireflexní sklo

Základem antireflexního skla je speciální skelný substrát zbavený oxidů železa a dalších inkluzí (takže je průsvitný bez zelenavého nádechu) na nějž se magnetronovým napařováním oboustranně nanese několik vrstev kovů. Tato povrstvená antireflexní skla odrážejí světlo tak, že odraz od přední strany této vrstvy a od zadní je právě o půl vlnové délky světla posunutý a vlna se interferencí z cca 99% eliminuje. Antireflexní protiodrazová úprava tedy není 100% účinná, ale obvykle má jen méně než 1% zbytkového odrazu, což je ve srovnání s 10% odrazu u obyčejného skla zcela zanedbatelné. Antireflexní sklo proto vypadá jako by v obrazech vůbec nebylo. 

“neviditelné“ ANTIREFLEXNÍ sklo zarámované obrazy příliš nechrání PROTI UV ZÁŘENÍ

Aby zmatků okolo typů skel a jejích názvů nebylo málo, přidají se k nim samozřejmě i zmatky ohledně úrovně ochrany proti UV záření, kterou jednotlivé typy skla na obrazy poskytují. Vlastně je to velmi jednoduché, ale díky tomu, že se v rámařstvích s názvy obrazových skel pracuje jen velice volně a nepřesně, tak je to matoucí a často se vytváří mylný dojem, že obvyklé „neviditelné“ sklo poskytuje vysoký stupeň ochrany proti UV záření.

Nejběžnější základní typy antireflexního skla a obrazy dostupné v rámařstvích v Praze poskytují obvykle ochranu proti UV záření okolo 70%. Přestože se to zdá jako poměrně vysoké číslo, nelze toto sklo v žádném případně považovat za ochranné, galerijní či snad muzeální, jak jej mnozí chybně označují.

Ve skutečnosti pod tímto sklem budou pasparty i samotné obrazy stárnout a ztrácet barvy podobně, jako pod obyčejným sklem, pouze o něco málo pomaleji.

Neznamená to samozřejmě, že by 70% UV filtr nebyl snad vůbec k ničemu, přeci jen obyčejné sklo poskytuje jen minimální ochranu a v nabídce máme i antireflexní skla s 45% UV filtrem i 60% UV ochranou. Dnešních obvyklých 70% ochrany je tedy již pěkné číslo, i tak ale citlivější díla a cennější obrazy nedokáže před vyblednutím a ztrátou barev ochránit.

Pokud je třeba dílo chránit, je nezbytně třeba vybrat antireflexní sklo s vysokým UV filtrem (zpravidla galerijní sklo na obrazy) s UV ochranou obvykle 92%, či v ideálním případě skutečné muzeální sklo s ochranou vyšší než 97%. Účinnost používaných absorpčních UV filtrů je u muzeálních skel až 99%.

Nejste si jistí? Zeptejte se vašeho rámaře, jakou ochranu proti UV záření sklo poskytuje. Pokud ochrana bude nižší než 90%, považujte ho za krásné antireflexní sklo, pod kterým bude obraz vypadat nádherně, ale téměř nebude chráněn.



Rámování hokejového dresu s antireflexním sklem | © Frameit.cz

jaké jsou vlastnosti antireflexního skla

Čistota a věrnost barev – antireflexní sklo je zbaveno železa a dalších příměsí a je díky tomu zcela čiré (tzv. water white), je bez zeleného nádechu jako má obyčejné sklo, barvy pod ním jsou proto věrné

Vysoká propustnost – díky své vysoké čistotě antireflexní skla propouštějí více než 99% světla, barvy pod ním jsou proto živé a jasné

Minimální odraz – speciální antireflexní vrstvy pokovení téměř eliminují veškeré odrazy na méně než méně než 1% při přímém pohledu

UV Filtr – antireflexní skla většinou bývají vybavena UV filtrem, ten je ale relativně nízký a nedá se považovat za skutečnou ochranu díla (obvykle 70% ochrana proti UV).

co není antireflexní sklo

Velmi často se jako antireflexní sklo nepravdivě označuje matné sklo, které odraz neeliminuje, ale pouze maskuje.

Pro antireflexní sklo je typická a určující především vysoká čistota skla a pokovení, které interferencí světla reflexi téměř zcela eliminují. Dá se tedy říci, že je to stejný princip jako u brýlových čoček, čoček objektivů fotoaparátů apod. Jsou zcela čiré, odlesky eliminují a zbytkový odlesk je vidět při šikmém pohledu mírným zabarvením.

Oproti tomu matné sklo, či saténové sklo má různý stupeň zhrubnutí povrchu. Ten může být velký jako u levných matných skel (bývají v různých klip rámech, či levných výměnných rámech na obrázky a fotografie), či velice jemné leptání. Vždy je ale princip stejný – odraz se na nerovném povrchu skla rozptýlí, odlesky se ztratí, ale vytvoří jemnou koronu a dílo získá mléčný nádech. Přesto se matné sklo často zcela chybně označuje jako antireflexní sklo.

Rámování medailí s antireflexním sklem

Matné sklo

V kvalitním rámování obrazů je matné sklo vlastně již jen taková vzpomínka na dávnou minulost…

Kdysi dávno pomáhalo snížit nepříjemné odlesky a bylo v tom skvělé. Na svou dobu. Jenže když se v rámařstvích objevilo pravé plnohodnotné antireflexní sklo, staré dobré matné sklo rychle zcela ztratilo jakékoli opodstatnění a stalo se jen vzpomínkou. Přesto má stále své pevné místo v levném rámování, kde jsou cena a praktičnost na prvním místě.

Proč ale matné sklo v Praze skoro není k nalezení?

Označení matné sklo není v češtině nijak zvlášť lichotivé, proto se pro matné sklo začalo používat spíše pojmenování antireflexní sklo, které zní mnohem lépe. A to je kámen úrazu, protože antireflexní sklo sice zní lépe, ale je něco zcela jiného. Matné sklo je jednoduše jenom matné – odlesky neeliminuje, ale pouze mírní tím, že je na svém matném odrazném povrchu rozptyluje.

Matné sklo je tedy v rámování stále dobře dostupné, ale málo kdo to ví, protože se mu říká jinak, většinou právě antireflexní sklo. Mezi matná skla, na která je v Praze možné nejčastěji narazit, patří například: SGG PICTO, Satin glass, Matobel, Glamat IC, TEGLA Gallery glass, Super Reflex Control, Refloglas Nonflex.



Obraz Expo58 s matným sklem

Jak matné sklo funguje

Přesně jak jeho název napovídá, je matné sklo jednoduše řečeno matné. Povrch matných skel není hladký, jako u klasických skel je ale zdrsněn výraznou vrstvou skla u velmi levných matných skel či je jemně leptán do hebkého saténového matu u dražších skel.

Světlo se díky tomu od povrchu přímo neodráží zpět, ale rozptyluje se na jemných nerovnostech a ostré odlesky se jejich prostřednictvím ztrácejí a rozplývají. Odlesky tedy nemizí zcela, ale jsou neostré, jakoby skryté v mlze.

I matné sklo proto mívá propustnost světla pouze cca 91% a odlesky (reflexi) okolo 9%, tyto odlesky nicméně většinou nepůsobí tak výrazně rušivým dojmem, jako je tomu u běžných obrazových skel.

Jaké jsou vlastnosti matného skla

Jakmile je sklo vysoce kvalitní, zbavené oxidu železa a zcela průhledné (water white) a leží přímo na rámovaném díle, pak je zkreslení způsobené matným sklem jen nepatrné. Obvykle nedochází k významným změnám barevnosti obrazu, pouze barvy nejsou natolik jasné a živé, protože propustnost světla je pouze okolo 91%, tedy o málo vyšší než u obyčejného skla. Podobně je tomu i UV ochrany, která je u matných skel většinu nižší než 20%.

Nicméně, žádné sklo by nemělo ležet přímo na obraze a být s obrazem v kontaktu a proto je zkreslení a mírné rozmlžení obvykle patrné. Čím dále od skla je obraz umístěn, tím je zkreslení a zmatnění výraznější, pro hluboké pasparty či prostorové 3D rámování proto matné sklo není možné vůbec použít.

Dětský obrázek ve fialovém rámu s matným sklem

Matné sklo v rámování

Od okamžiku, kdy se cena nejlepších matných skel velmi přiblížila ceně základního antireflexního skla a cenový rozdíl je při rámování obrazů nepatrný, v podstatě začala být matná skla z rámování obrazů zcela vytlačována. Ve Frame-it.cz matné sklo našim zákazníkům již vůbec nenabízíme a zdá se, že v rámařstvích v Praze je to často podobné.

Mnohdy jsou ale stále využívány levnější varianty matných skel pro nejlevnější použití v různých klip-rámech a levných výměnných rámech či v rámařstvích, kde je cena nejdůležitějším rozhodovacím faktorem.